Inženýrský standard pro tým

Tým je pořád vytížený a ven nejde nic.

Lidí je dost a pracují poctivě. Jenže systémů je víc než lidí a každý má vlastní konvence, vlastní build, vlastní způsob nasazení, vlastní historii. Počítat se přitom nemají systémy, ale přepnutí: osm až deset jich je ve hře naráz a každý vstup do cizího stojí člověka den vzpomínání.

Vypadá to jako technická rozmanitost a stojí to jako rozmanitost lidská: tým přestane stíhat dřív, než dojdou aplikace.

Sjednocuje se bolest, ne technologie. Jednotnost sama o sobě nemá cenu a nikdo ji nepotřebuje. Na jeden tvar se převádí přesně to, co člověka nutí pokaždé si vzpomínat od nuly: jak se buildí, kde bydlí závislosti, kam patří konfigurace, jak se nasazuje.

Vybírá se to, co tým už umí. Nástroj se neposuzuje podle svých kvalit, ale podle toho, jestli sedí do myšlenkového modelu, který lidé už mají. Známý model je levnější než správný.

Co nebolí, zůstává, jak je. Tohle je polovina práce a nejmíň zjevná. Sousední systémy, méně pohyblivé týmy, cizí území odpovědnosti — převést je na společný tvar znamená pořídit si adaptér, vlastníka a novou složitost.

Standard se píše jako věc, kterou lidé používají, ne jako dokument. Pravidlo, které si musíte pamatovat, nefunguje; funguje to, co se použije samo.

Přepnutí mezi vlastními systémy přestane stát den práce. Změna prostředí — nová platforma, nový předpis, nová verze — posune jednu tenkou vrstvu místo padesáti aplikací.

A co je pro rozpočet důležitější: první změnu udělá nejdražší člověk v týmu, zbytek ji zopakuje ten nejlevnější.

Pět vývojářů a padesát a něco aplikací, velká část z nich poskládaná mezi lety 2005 a 2010 různýma rukama.

Pak prostředí změnilo požadavky a celé to hospodářství se muselo přestěhovat jinam. Samotné aplikace se skoro nezměnily — posunula se jedna vrstva, pro všechny, kterých se to týkalo, stejně. Práce, která by dřív znamenala přestavět padesát aplikací, nestála skoro nic.

Přes šedesát procent aplikačního parku je převedeno na nový přístup, incidenty jsou klidné a pět lidí pořád drží padesát aplikací.

Jednotný stack na všechno. Některé systémy z něj zůstávají venku záměrně a je to zapsané i s důvodem — je to vědomá výměna, ne opomenutí.

A není to o náboru. Standard nenahradí lidi, kteří vám chybí; vrací čas těm, které máte.

Řekněte, kolik systémů má váš tým ve hře naráz a kolik lidí je drží. Pokud se ta dvě čísla liší několikanásobně, je co počítat.